Co je dogtrekking

Nejčastější otázky o dogtrekkingu

Pokud s dogtrekkingem začínáte, zajímá vás, co takový sport obnáší a pro koho je vhodný, máme pro vás pár užitečných informací.

Co je to dogtrekking?

Historie dogtrekkingu sahá zhruba do roku 2000, kdy se začaly pořádat první závody. Zakladatelem a průkopníkem tohoto sportu je spisovatel a cestovatel Jaroslav Monte Kvasnica.

Dogtrekking patří mezi extrémní, vytrvalostní psí sporty. Za dogtrekking zpravidla považujeme závod s trasou dlouhou nad 80 km. Závody zařazené do seriálu Mistrovství ČR v Dogtrekkingu mívají často trasy dlouhé přes 90 km. Výjimkou nejsou ani závody delší než 100 km.

Při dogtrekkingu je závodník se svým pejskem na trati odkázán sám na sebe. Všechno, co na trati potřebujete, si nesete v batohu. Batůžky si může nést i pejsek.

Pořadatelé dogtrekkingu zajišťují na trase zpravidla jednu „živou kontrolu“. Na takovém stanovišti je připravená voda, sladké nápoje a drobné občerstvení na doplnění energie. Není to ale povinnost a proto doporučujeme vzít s sebou dostatečné zásoby do batůžku.

Na našem závodě ale živá kontrola pro závodníky na LONGU bude, nebojte. 🙂

Trasu závodu se dozví každý závodník až večer před startem. V dogtrekkingu najdeme i prvky orientačního běhu. Každý závodník totiž projití určené trasy dokazuje „cvaknutím“ kontrolních bodů do startovní kartičky.

Na dogtrekkingu rozvíjíte své schopnosti orientace v přírodě. Trénujete svou  fyzickou vytrvalost a mnohdy i psychickou odolnost. 🙂

Jaké vzdálenosti se zdolávají během dogtrekkingových závodů?

V rámci dogtrekkingových závodů si můžete vybrat z více vzdáleností, které se rozhodnete pokořit.

Trasy nad 80 km zařazujeme do dogtrekkingu. Během roku se pořádá několik závodů zařazených do seriálu Mistrovství ČR v Dogtrekkingu. Za každý dokončený LONG získáváte body (čím lepší umístění na závodě, tím více bodů) a na konci sezony se vyhlašuje pět nejlepších závodníků.

Trasy kolem 42-45 km patří do dogmaratonu, který také vždy na konci sezony vyhlašuje vítěze seriálu Mistrovství ČR v Dogmaratonu.

Trasy zhruba na 20 km řadíme do kategorie short, které na některých závodech najdete také pod označením canicross.

Většina dogtrekkingových závodů pořádá ještě další doprovodné kategorie, které jsou nesoutěžní. Sem patří všechny kratší trasy zpravidla do 10 km. Ty jsou určené pro všechny, kdo se chtějí v klidu projít a nezávodit.

Většinou se jich účastní rodiče s dětmi, nebo lidi s mladými pejsky, kteří ještě nemůžou závodit. Případně je to ideální trasa pro psí seniory.

Výběr délky trasy je na uvážení každého závodníka. Podmínkou je splnit požadovaný věk pejska pro jednotlivé kategorie a zdolat vybranou trať v časovém limitu.

Do jakých kategorií se můžete přihlásit na našem závodu, najdete v propozicích.

S jakým pejskem se můžu zúčastnit dogtrekkingu?

Dogtrekking je otevřený pro všechna plemena pejsků i jejich křížence. Při výběru trasy záleží na celkové kondici psa, kterou musí posoudit každý majitel pejska. Podmínkou v dogtrekkingu je, že pejsek musí celou trasu zdolat po svých. Na start dogtrekkingu se už postavil jak pražský krysařík, tak irský vlkodav. 

Každý závodník zná svého psa nejlépe a dokáže tak odhadnout, na jakou trasu si s ním troufne. Obecně je na dogtrekking lepší vyrazit s pejskem, co rád sportuje, libuje si v tahu a dokáže prokázat vytrvalost v terénu.

Závodníkovi také pejsek, který táhne, hodně pomůže. Hlavně mírný tah do kopce je příjemný, ale zase se vám s hodně tahacím pejskem budou trošku hůř sbíhat kopce.

Každopádně cílem dogtrekkingu není, aby pes závodníka „rval“ celou dobu dopředu. Pes může jít klidně vedle nohy.

Na závod klidně dorazte i s pejskem, který je více reaktivní. Můžete případně startovat s košíkem. Jen si dejte pozor, aby váš pes nenapadl jiného psa nebo závodníka. Pokud víte, že máte psa reaktivce, který vyjíždí na ostatní, dostatečně si ho jistěte jak v zázemí, na startu, tak i na trati.

Jakou výbavu potřebuju na dogtrekking?

Pro pejsky, kteří tahají, doporučujeme pořídit kvalitní a dobře padnoucí dlouhý postroj. Pokud jde pes převážně v klidu na povoleném vodítku, stačí krátký postroj. Jelikož při dogtrekkingu není povolený volný pohyb psa, určitě si pořiďte vodítko s amortizérem (pružné vodítko).

Abyste vodítko celou dobu nedrželi v ruce, je ideální mrknout se na pohodlný sedák. Na výběr je jich několik. Ideální je si vyzkoušet, který zrovna vám bude sedět a vyhovovat. Najdete sedáky s tahem přes bedra nebo přes zadek.

Pokud se v záplavě různých sedáků, postrojů a vodítek nevyznáte, doporučujeme mrknout na stránky MushGo. Tam vám opravdu odborně poradí s výběrem vhodného postroje pro pejska i další výbavy pro vás.

Jak mám před závodem pejska připravit?

Ideální je, aby byl pes před dogtrekkingem dostatečně odpočatý, nakrmený a vyvenčený.

Můžete mu doplnit síly různými energetickými nápoji nebo pamlsky. Protože při dogtrekkingu pejsek může normálně pít, není nutné ho tolik zavodňovat. Ale pokud víte, že má váš pes problém na trase pít, dostatečný přísun tekutin před závodem doporučujeme. Pokud pejsek pít nechce, a nemáte žádný energetický nápoj pro psy, rozmíchejte mu třeba trochu konzervy s vodou.

Co s sebou vzít na dogtrekking?

Základní výbavu, kterou si nese každý závodník, určují pravidla dogtrekkingu. Jde hlavně o povinnou výbavu, která zajišťuje přežití psa i psovoda v terénu.

Na trať nevyrážejte bez dostatku vody pro psa i pro sebe. Sbalte si jídlo, ideálně takové, které máte vyzkoušené. Jak vy i pes, ať se na trase zbytečně ani jeden nepotýkáte se zažívacími problémy.

Pro všechny případy rozhodně nezapomeňte na základně vybavenou lékárníčku. Na trasu dogtrekkingu a dogmaratonu vás nepustíme bez čelovky a nabitého telefonu.  Občas se hodí i powerbanka. Nikdy nevíte, kdy se vám mobil nebo čelovka vybijou.

Pokud na dogtrekking vyrážíte poprvé a nejste si  jistí, jestli dlouhou trasu zdoláte „na jeden zátah“, určitě si do batohu přibalte základní bivákovací potřeby (spacák, karimatka).

Musím jít celou trasu sám?

Podle pravidel dogtrekkingu je doporučené, aby závodník zdolával trasu sám, maximálně ve dvojici. Samozřejmě ale vůbec nevadí, když půjdete ve větší skupince. Pokud vystartujete sami, téměř s jistotou po čase narazíte na někoho, který má stejné tempo jako vy.

Není ale dovolené využívat pomoc na trati od někoho, kdo nezávodí. Domluvit se například, že vám kamarád nebo partner bude dělat vodiče, aby třeba pejsek více táhl. Takové chování je nefér vůči ostatním závodníkům a je trestané diskvalifikací.

Co určitě nezakazujeme a naopak doporučujeme, je využívat pomoc od místních. V případě, kdy vám například dojde voda, nebojte se o ní poprosit domorodce. Z našich zkušeností víme, že většinou ochotně pomohou.

Jak se připravit na první LONG?

Pokud se chystáte na svůj první LONG a nevíte, jak zvládnout trasu dlouhou přes 90 km, máme pro vás pár tipů.

• Vyrazte s parťákem, který má podobné tempo. Budete se navzájem motivovat, držet v psychické pohodě a užijete si trasu společně. Pokud máte pejska, kterému se samotnému příliš makat nechce, další psí parťák ho může také „nakopnout“.
• Na závodě nezkoušejte nic nového. Ať už boty, oblečení nebo jídlo. Ideálně si vezměte to, co už máte prověřené.
• Těžké boty zkuste vyměnit za pohodlnější trailovky. Skoro každý v začátcích dogtrekkingu nejprve obul těžké pohorky. A téměř každý toho po pár kilometrech litoval. Pokud vám takové boty sedí, netlačí a nedělají se vám z nich puchýře, klidně si je vemte. Ale mnohem víc doporučujeme sáhnout po kvalitních, lehčích trailových botách.
• Rozložte si síly. Pamatujte, že závod na 90 km se nevyhrává na prvních 20 km. Zbytečně se nežeňte, když cítíte, že to nejde. Vždycky je lepší na konci zrychlit, než se do cíle plazit z posledních sil. Myslete také na to, že síly musí rovnoměrně rozložit i váš psí parťák.
• Nezapomeňte doplňovat tekutiny. A teď nemyslíme rum. Ideální je střídat vodu a sladké pití (cola, ionťák, cokoli vám chutná). Cukr vás nakopne.
• Nepodceňujte jídlo. Jsou borci, co stovku uběhnou na jednom gelu. Ale jestli mezi ně ještě nepatříte, nebojte se na trati pořádně jíst. Ideálně něco, co vám nebude dlouho ležet v žaludku. Ať se tělo zbytečně nevysiluje trávením. Zkuste třeba sýr, uzobněte psovi klidně škvarky nebo sušené maso. Hodí se i sladká tyčinka, sušenky, ořechy, čokoláda, sušené ovoce.
• Připravte se na každé počasí. Sledujte předpověď a podle toho si zabalte případně pláštěnku, náhradní oblečení, teplejší vrstvu a klidně i rukavice.
• Netahejte v batohu zbytečnosti. Těžký batoh vás bude zbytečně vysilovat a na konci stejně zjistíte, že jste většinu věcí vůbec nevyužili. Na trati platí, že co nemáte, nepotřebujete. Zkontrolujte si hlavně povinnou výbavu. Bez ní totiž hrozí diskvalifikace.
• Do lékárničky si sbalte i náplasti na puchýře. Ideální jsou měkké gelové náplasti. Hodí se také betadina nebo jiná dezinfekce. Pro případ, že se vám nebo pejskovi na trati něco stane. A pro všechny případy si do batohu přihoďte klidně smectu nebo černé uhlí.
• Do kopce vám pomůžou hůlky. Vyzkoušejte si je před závodem, jestli se vám v ruce dobře drží, nejsou zbytečně těžké a nepřekáží vám.

A hlavně se toho nebojte, každý nějak začínal. 🙂

„Měli jsme asi miliardu nepotřebných krámů, neměli jsme pořádnou baterku a kousek před cílem jsme zabloudili a objevili se nad dírou rozestavěné dálnice, takže jsme se bahnem vraceli zpět na cestu a nudící se grona lovila v bahně myši. Dolezli jsme a tvrdila jsem, že žádný DT už v životě nepůjdu.“ Michaela S.

 

„Ujít za den 45 je přece v pohodě… Přítel neměl psa, tak jsem mu půjčila sousedovic kokršpaněla. Cestou bylo na kraťasy i sněžilo. A já už tenkrát s tradiční minimalistickou výbavou (cca 4kg). Bivak ve Křtinách v nějaké hospodě, kde za to, že můžeme přespat, uděláme útratu = první večírek, kdy si vůbec nevzpomínám, jak jsem se dostala do spacáku, zato si vzpomínám, že jsme pili “ kominíčky“, rum s citronem a kafem. Ráno krušné, ale v noci jsme došli. Cestou na start do Brna jsem někde ztratila turistickou obuv, takže jsem to šla v teniskách a díky bohu za to. Ani jeden puchýř. Následující dny byl problém sejít schody. Vzpomínky super. Přítel/manžel už nikdy nešel. :D“ Anna H.

 

„Bludná psice v Jizerkách na podzim 2013, což zrovna nebyla nejlepší volba na začátek. Asi jako každý začátečník jsem měla mega velkej batoh, kde jsem měla i vařič s ešusem a náhradní boty. Taky tipuju, že mohl mít ke 20kg. :D“ Monika N.

„První dogtrek? Tak to je pravěk. Šlapanice 2006 s mojí irskou setřicí Aidou. Byly jsme mladé, krásné, silné a odhodlané. Dolezly jsme chvilku před ukončením limitu – bolavé, upocené, zahanbené a zamilované do dogtrekkingu.“ Julie Z.

Další zážitky nejen o začátcích dogtrekkingu najdete na facebookové stránce Dogtrekking Czech Republic. Největší česká skupina, kde narazíte na podobně laděné lidi, kteří milují pohyb v přírodě se svým psím parťákem.

Domluvíte si třeba spolujízdu na závody, vyrazíte na společný trénink nebo výlet, a hlavně potkáte nové přátele se stejným zájmem. Protože i sto kilometrů uteče jak nic, když jste v dobré společnosti. 🙂

Pokud jsou pro vás dlouhé trasy ještě příliš veliká výzva, mrkněte na canicross závody.